úterý 13. února 2018

Český ráj a tak různě

Sněhu pořád moc není, ale trochu přituhlo. Aspoň se mi nepotí na výletech nohy. :-) Ve středu jsem vzal čuníka na výlet do Lužního dolu nad Bílým Kostelem nad Nisou. Výlet to byl pěkný, přimo tam jsem ještě nikdy nebyl. Keška nás provedla okolo památného dubu, rentenční nádrže a studánky až na vrstevnicovou cestu s dalekými výhledy. Před návratem k autu jsem si opekl večeři. Kesinky mi bylo líto, protože hezky poslouchala, srnky nehonila a já jí zapomněl vzít mlsku. Tak dostala alespoň kousek chleba.

památný dub


výhled na Jizerky

hladová Kesi

Ve čtvrtek mě kolega vytáhl na běžky. Jeli jsme klasickou krátkou trasu přes Bílé buky, ale opačně, než jezdím obvykle a to se mi moc nelíbilo, protože tam byly prudší kopce. V jednom jsem si sundal lyže a a šel pěšky. Ale zase to jelo hezky od Hřebínku až na Novou Louku. Asi to bylo tím, že jsme se na Hřebínku najedli. :-)



V pátek jsem jel do Českého ráje dohledat jeden restík (a stejně nedohledal). Pěkně jsem si zalezl, našel putovní geocoin s triceratopsem a Kesi (a tedy i Pája) byla spokojená. Tentokrát jsem pamlsky nezapomněl, ale stejně je hned sežrala a pak somrovala moje. Část trasy jsme šli po červené tam, kde jindy chodí davy lidí. Pobavil mě vánoční stromeček na jedné ze skal.

skalní balkón


geocoin

cesta




svačina



Kapela

zámek Hrubá Skála

No jo, zase. :)

V sobotu jsem vyrazil na koloběžku. Večer nás čekal ples, tak jen tak lehce cca 45 km. Přes Hrádek a Žitavu jsem dojel do Hainewalde, kde mají pěkný zámek. V Žitavě jsou zase zajímavé relikty těžby uhlí. Sice jsem si zapomněl přilbu a vzal jen tenké běžecké rukavice, ale i tak se výlet podařil.

V Chotyni


v Žitavě u Bezdrorfer See

Hainewalde

V neděli jsme po plese vstávali až před polednem (Pája myslela, že pořád spím a já myslel, že spí ona :-D) a po obědě jsme zamířili opět do Českého ráje. Prošli jsme si Hadí a Dešťové údolí, ukázal jsem Páje bezva spaní, posvačili jsme u kapličky v Radči a do tmy jsme byli zase doma.



Hadí údolí

Dešťové údolí

úterý 6. února 2018

Zimní vandr v Českém ráji

Výlet, který určitě stojí za zmínku, je keškování s Kesinou v okolí Českého Dubu. Turisticky známé místo je Čertova stěna. Tam jsem ale už jednou byl a tenhle výlet byl z geologického hlediska ještě zajímavější. Na mapě je krásně vidět, jak vede průrva. Za stovky let už je odtěžená místními obyvateli, ale na mnoha místech je pořád impozantní. Hlavně v Rasové rokli, kde jsou v průrvě ponechány kamenné "mosty" jako ochrana před sesuvem. Taky mají místní kopce pěkné poetické názvy. :-)


kaple na Kotelském vrchu 

výhledy z kopce Pelousek 

vrch Zabitý



Rasova rokle

Výlet to byl pěkný, jen jednu keš jsem kvůli sněhu nenašel. Bohužel ale Kesinku poslední dobou zlobí jedna tlapka a i když jsme ušli necelých 8 km (Kesi asi o něco víc), tak pak doma kulhala. Poslední dobou kulhá i po kratších výletech, tak doufáme, že to je přechodné. Dostává Alavis. :-D

V sobotu jsem naplno využil výhodu neplacení za skládací koloběžku ve vlaku a vyrazil do Turnova. Z něj pak po cyklostezce do Spálova, odkud jsem chtěl pokračovat po Riegrově stezce. Ale to se kvůli sněhu nedalo. Tak jsem to otočil a jel zpět do Turnova. Jel jsem maličko jinudy a aspoň jsem si zkontroloval indicie jedné keše, kde mi nevycházelo finální umístění. Místy jsem musel kvůli sněhu tlačit, ale jinak to jelo pěkně. A i když skoro celou cestu mrholilo, byl to bezva výlet. Za celý den jsem kromě pejskařů potkal jen jednoho cyklistu na fatbiku.

puklinový pramen pro zámkem Hrubý Rohozec

Pantheon

Paraplíčko 



Musím tedy s politováním říct, že v tomto počasí nedělám našemu týmu čest a pivo si nikde nedávám. Ale doháním to pak doma v teple. :-) Možná by se místo piva mohla počítat maková taštička z Billy. :-D

V neděli 28. 1. jsme byli s Pájou na krátkém výletě v Českém ráji a na zřícenině skalního hradu Kozlov jsem zkoušel udělat oheň. Ale moc mi to nehořelo a Páje byla zima, tak jsme na to po chvíli hodili bobek. Ale jedno pozitivum to mělo. Na Kozlově jsou bezva skalní místnosti, kde je krásně rovná podlaha a já už od začátku zimy chci zkusit spaní venku. Jenže buď bylo moc sněhu, nebo zase pršelo a až tady jsem se rozhodl, že když nebude pršet, co nejdřív vyrazím to vyzkoušet.


na Kozlově

V úterý 30. ledna bylo nádherně a potřeboval jsem najít kešuli a tak jsem vyrazil na krátkou projížďku do Chrastavy. Cestou jsem koupil nový U zámek, který je sice těžší, ale jen tak ho někdo pákovkami nepřestřihne. Navíc mě ten původní štval, protože pořád vylézaly z brašničky jeho napružené konce. Je mi jasné, že pokud bude zloděj šikovný, tak si pohraje se zámkem a flexa nebude potřeba, ale při takovém tom městském popojíždění se budu cítit mnohem lépe.


 test zámku :-)

U jedné kešky se ke mně zvesela přihnal mladý stafford (asi), skočil mi packami na klín a chtěl hladit. Teda myslím, protože jsem ho hladil a nekousl mě. Páníček nikde, tak jsem ho tam nechal, ať si ho zase najde. Pája naštěstí blog nečte, to bych musel napsat, že si ho páníček hned vzal. Kdybych to totiž nenapsal, hned bychom ho museli jet zachránit nebo minimálně vyfotit a pak dát na web, že se ztratil. :-D

mazel

Jak jsem psal o kousek výš, lákalo mě dlouho zimní spaní. Nejdřív jsem plánoval, že půjdu z Příšovic na Kozlov, tam přespím a druhý den dojdu do Borku pod Troskami, ale nakonec jsem to šel opačně a myslím, že to bylo lepší. Sbalil jsem se do batohu, co přinesl Ježíšek a už při balení jsem odhalil první zradu. Při naplnění "komínu" nejde zapnout víko. Takže jsem musel mít filtr na vodu (který jsem nakonec ani nepotřeboval) na přední straně batohu a to se mi moc nelíbilo. Ale kdybych nezapomněl, že má ten batoh na spodní straně oka na připevnění třeba karimatky nebo nějakého vaku, tak jsem mohl dát všechno dovnitř. :-) Nejobjemnější položkou byl samozřejmě spacák, který mám jen třísezónní a k němu jsem si vzal tepláky, dvoje ponožky a tři vrstvy oblečení na trup. Nějaké jídlo se taky vejít muselo, protože za celý den nebyla žádná hospoda (kde bych si asi kromě piva stejně nic nedal. :-D) Moje hloupost byla, že jsem si vzal a celou dobu nesl zbytečně moc vody a přitom cestou byly minimálně tři vyhovující studánky. Jsem s tou vodou asi trochu paranoidní, ale raději mám více, než méně. Takže jsem táhl cca dva litry.


Z Liberce jsem vyjel vlakem v 6:22 a v Borku jsem byl před osmou. Trasu jsem si naplánoval samozřejmě po keškách a mimo hlavní turistické cesty. Navíc byl pátek, takže nikde ani noha. Tedy v Čertoryjích jsem narazil na pána, co měl na starosti něco s vodojemem, ale turista žádný. Tedy až na noční blízká setkání třetího druhu...

Trosky od Borku 

u první keše 

anténa na skále :) 




 rybník Vidlák


Díky keším, které mě zavedly na krásná místa, jsem viděl mnohem víc, než bych viděl z cesty. Namátkou skalní uličku, slepé údolí s vodopádem, několik skalních bran a spoustu krásných výhledů. Když byl lov keše jasně nahoru a dolů, shodil jsem bágl a šel bez něj. Ale občas jsem se sápal na kopce i s ním, abych se pak nemusel vracet. Snažil jsem se moc nezpotit, ale příliš se mi to nedařilo. Takže asi tak od půlky jsem měl mokro v holinách. Ale nic hrozného.




Věžický rybník

studánka Prdlavka

najdi batoh :-) 

Trosky od západu 


slepé údolí 



cesta na Radeč 

Cestu jsem si zpříjemňoval hraním na harmoniku, ale s tím těžkých batohem i do mírného kopce jsem to nějak nemohl udýchat :-) Navíc bylo na mnoha místech bahno a jednou jsem sebou dokonce seknul. Musím se pochválit, že mi plán krásně vyšel a na Kozlově jsem byl mezi 16. a 17. hodinou. Aby to bylo rychlejší, rozdělal jsem oheň nějdříve v dřívkáči a pak ho postupně přesunul na ohniště. Byl jsem z cesty (cca 22 km) celkem unavený, tak jsem si k rozdělávání ohně dal čokoládu a po jeho rozdělání za odměnu pivko. Přitom jsem po okolí sháněl další suché dřevo a narazil jsem na spadlou soušku, ze které bylo dřeva požehnaně.




pohled z Raisovy vyhlídky 

Kozlov (rozmazáno šerem)


Doma jsem si zapomněl lžíci, kterou všechno míchám a jím a kdybych s sebou neměl šampiňóny a chleba, tak bych si nějakou vyřezal, abych mohl uvařit instantní těstoviny s česnekem. Ale i tak mi to stačilo. U ohně jsem trochu vysušil ponožky (ale ráno si stejně vzal suché) a ohříval si nohy. Kolem osmé hodiny jsem oheň zalil vodou a šel spát.

 kuchyňka

šampiňón s chlebem 

 sušení ponožek...

 a nohou.

A jde se spát. 

trasa prvního dne

V půl jedenácté slyším hlasy a pak na mě někdo svítí a oni to další osoby. Schválně píšu "osoby", protože jsem si právě přečetl článek o tom, jaký je rozdíl mezi trampy a čundráky. Jsem něco mezi. :-) Jen se zeptali, jestli je někdo v druhé kozlovské místnosti a odešli. Tak jsem zase zabral a za hodinu další lidi. Bylo jich 11 a všichni se na mě museli jít se světlem podívat a pak hráli asi do jedné v noci na kejtry. Hráli pěkně a mě byla chvílemi stejně zima, tak jsem byl rád, že mám povyražení. Opravdu tvrdě jsem spal až od 4 do 7 ráno. Asi by to s mým spacákem chtělo stan, kde je o malinko tepleji. Nebo si místo toho oblečení vzít letní spacák a spát ve dvou. V noci bylo kolem nuly a občas jsem se budil. Jen nevím, jestli zimou nebo nepřetržitým střídavým chrápáním spolunocležníků. Možná obojím.

Ráno jsem se chvíli přemlouval ke vstávání, ale věděl jsem, že mi jede v půl jedenácté vlak z Příšovic, kam to bylo cca 7 km a nějaké ty kešky cestou a nebylo tedy moc prostoru na nějaké přispávání si. Rychle jsem se oblékl, sbalil, řízl se do dlaně při mačkání plechovky od piva a vydal se na cestu.


 pohled z Raisovy vyhlídky



Cestou začalo trochu sněžit, ale jen takové ty velké vločky. Ve Všeni jsem narazil na otevřený konzum a koupil si tam další čokoládu a slané oříšky a cesta byla hned veselejší. Do Příšovic jsem dorazil s předstihem a stihl ještě odlovit místní keš a pak už tradá domů. 

sněží 

kostel ve Všeni 

odjezd

trasa druhého dne

Zbytek víkendu mě bolely nohy. :-) V sobotu jsem odpočíval a večer jel za Pájou do Frýdlantu, kde jsme v neděli podnikli krátkou procházku kolem Nového rybníku na Zátiší. Docela mě mrzelo, že se tam koupali otužilci a já neměl nic na utření. Jinak bych se přidal, protože bylo nádherné počasí na koupání. :-)


 Nový rybník

výhledy ze Zátiší