pondělí 14. května 2018

Kolobkovandr #7 - Spacák Rallye krajem Blanických rytířů

Původní myšlenka byla uspořádat společnou jízdu/závod s danými pevnými body startu a cíle, průjezdními body a trasu ať si každý zvolí sám podle toho, jestli chce závodit nebo se chce kochat krajinou. Alespoň první spacák rallye konající se minulý podzim taková byla (tam jsem nebyl). Tahle, organizovaná Máří, měla trochu jiný průběh. Jelikož jsem nechtěl jet autem a někde ho nechávat dvě noci bez dozoru a vlakem do Vlašimi, kde byl start, bylo hrozné spojení, zvolil jsem jako startovací bod Nymburk. To se ukázalo jako dobrá volba, jen bylo jasné, že v neděli, kdy měl být po společném startu ještě jedno povinné průjezdní místo, na něj já nepojedu a vezmu to rovnou zpátky do Nymburka.

Nymburk

kdesi v oparu

První část cesty ubíhala moc pěkné. Bylo vlhko, pod mrakem, jel jsem po rovině a vítr mi foukal do zad. Za Kouřimí už to bylo trochu vlnité, ale byl jsem rád, protože ta rovina mě baví maximálně 15 kiláků a pak už ne. V Sázavě jsem udělal osudovou chybu, neozval jsem se Richardovi a prý už nejsme kamarádi. :) Sice jsem si říkal, že tam někde u řeky Sázavy je ten jeho půlmaraton, ale nenapadlo mě, že přímo v Sázavě. Městečko hezké, ale hospodu jsem žádnou nepotkal. Hlavně mě ale čekal největší kopec toho dne a tak jsem ho chtěl mít co nejdřív za sebou.


Sázava

Až do Vlašimi se nic zajímavého nestalo. Tam u zámku byl oficiání start, potkal jsem tam Miloše, který říkal, že taky nebude závodit, poslali jsme sms organizátorce, že jsme na cestě a jeli do Louňovic na pivo. Já zase přes kešky, takže když jsem tam přijel, měl už Miloš jedno v sobě. Točili Kácov, moc dobré pivo. Spolu jsme dali jedno, něco si nechali natočit do petek a pak se pomalu vydali na místo spaní - do kempu Mrtvých mužů. 



Vlašim


Louňovice

Cestou jsem se chtěl někde aspoň opláchnout, ale nic moc čistého cestou nebylo. Tak musela stačit výpusť rybnika. Nevypadala zrovna vábně, ale byly v ní malé rybičky, tak to bylo určitě čisté. :) Miloš se nekoupal. :-D V kempu jsme byli první, tak jsme se zabydleli a čekali na ostatní. Ti přišli překvapivě z druhé strany po strmých schodech. Taky jsem si uvařil pytlíkovou minestrone s kuskusem. Miloš mě poprosil o vodu na kafe, ale já na něj zapomněl, nasypal do vody polívku a kuskus a měl jsem toho pak strašně moc a zbylo mi ještě k snídani.

oplachovací místo

kemp Mrtvých mužů

megaporce

pozn. ke stanu:
Výhoda jednoplášťového je v tom,
že při stavění v dešti do něj nenaprší.  :-)

další část party

Jak přijížděli další a další koloběžkáři s dalšími a dalšími druhy alkoholu, přestává být průběh večera publikovatelný. Nechápu, jak může někdo dospělý a rozumný míchat vodku, rum, whisky, hruškovici, kagor a pivo. Ještě že mi většina tvrdého nechutná a tak jsem ucucával rum a občas popil kagoru a na žízen trochu piva. :-D Spát jsem šel až kolem třetí ráno, ale v sedm jsem byl vzhůru. Ale dobrá polovina osazenstva kempu na tom byla celkem špatně a bylo jasné, že Spacák rallye asi nedopadne podle propozic. Já, Věrka a Miloš jsme vyrazili kolem deváté podle plánu a spolu dojeli na Blaník. 



narozeninový hobl :-)



snídaně

Věrka jede





na Blaníku

Tam jsem se trhnul, protože už se mi nechtělo sedět a čekat na zbytek a taky jsem věděl, že bych ty dva zdržoval keškama. Při sestupu/sjezdu z Blaníku jsem potkával zbytek závodního pole a pak jsem je viděl až večer v Kácově, kde oni měli ujeto 36 km a já 78 km. :-) Jel jsem se totiž podívat na nedostavěný protektorátní most na Želivce, čímž jsem si asi 10 km zajel. Ten den (v sobotu) bylo hodně teplo a moc nefoukalo. Ani hospodu jsem žádnou cestou nepotkal a tak jsem vzal zavděk plechovkáčem z večerky. Ale narazil jsem na melouna! Ten byl skvělý.

kořist z večerky



u studánky


zámek Onšov
(domov důchodců)


protektorátní most

Do kácovské pivovarské hospody jsem dorazil večer kolem šesté a všichni už tam byli. Další plán byl přesun na tajné spací místo, ale déšt nám to trochu překazil a jeli jsme později, než bylo asi v plánu. Ale bylo to akorát. Pěkná cca 5 kilometrová noční projížďka zakončená šíleným výstupem po travnatém srázu. Zase se dělal oheň, ale já šel spát hned, protože jsem toho měl tak akorát a ráno jsem chtěl brzy vstát, abych stihl spoj v 16:08 z Nymburku. Ráno jsem chvíli bloudil a hledal, kudy jsme to tam v noci přišli a pak jsem našel lesní cestu, která vedla zpět na zelenou mimo srázy, kopřivy a ostružiní. :-)



pivovar v Kácově


cesta do kempu


kemp ráno

"cesta"

"cesta" vyfocená za světla
(jako většinou, kopec není poznat :-))

Do Nymburka jsem jel trochu jinudy, než v pátek z něj, ale hlavně to bylo hodně z kopce, takže to pěkně odsýpalo. Ale byla to taková znouzectnost. Příště bych si asi naplánoval kratší, ale zajímavější trasu tam i zpět a asi i víc lesem. Opět jsem projížděl Kouřimí, kde jsem dotáhl rachtající blatník a dal si Colu. Kousek před Pečkami jsem si dal v hospodě pivko a o kousek dál u pramene posvačil povidlové buchtičky, co jsem vezl od pátku. Taky podle toho vypadaly. :-D

psí tuláci

pěkný kostelík :-)

snídaně

Kouřim podruhé


tomu říkám buchta

smějící se tachometr


trasa